Kočka domácí (Felis silvestris f. catus)

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus)

Je dnes jedním z nejčastěji chovaných druhů domácích mazlíčků vůbec. Kočka se stala nedílnou součástí mnoha lidí, u kterých plní funkci jak domácího mazlíčka, tak i neohroženého lovce škůdců, zejména hlodavců.

Historie a původ Kočky domácí:

Kočka domácí pochází pravděpodobně z původní divoké formy Kočky divoké a to z její africké formy. První kočky se v blízkosti prvních lidských obydlí objevují asi před 12 000 lety. První dochované záznamy o chovu ochočených koček však pocházejí z Kypru a dnešního Turecka asi před 8 tisíci lety.

Nejvýznamnějším obdobím domestifikace kočky však nastává okolo 4 až 3 tisíce let před naším letopočtem, kdy začíná jejich chov ve starověkém Egyptě. Egypťané si koček vážili jako božstva a jejich obrazy tak začali malovat na stěny domů, chrámů ale i hrobek. Kočka domácí se tak stala nedílnou součástí života Egypťanů. Důvodů proč Egypťané začali kočky chovat je mnoho, nejvýznamnějším však je pravděpodobně její přínos coby lovce hlodavců. Egypťané v té obdělávali rozsáhlá pole kolem Nilu a kočka tam často lovila hlodavce, kteří spásali úrodu zemědělcům. Velmi často se tak chovali poblíž skladišť potravin a sýpek pro obilí. Egypťané věřili, že kočka má další vlastnosti jakou byla například božská moc ochrany člověka před zlem a proto přítomnost kočky v domácnosti znamenala ochranu domu a rodiny. Ceněné v té době byly především černé kočky, které chránily posvátná místa (chrámy, případně hrobky apod...). Kočky byli často nalezeny zcela mumifikované i v hrobkách faraonů a vysoce postavených funkcionářů Egypta.

Z Egypta se kočka rozšířila nejprve do Asie a dále do oblasti kolem středozemního moře a dále. V Číně začal chov kočky v době asi 1000 let před naším letopočtem a kolem roku 0 také v Indii, kde byla uctívána jako bohyně plodnosti "Sasthi". První výskyt v Evropě začíná asi 5 st. př. n.l. v Řecku. Řekové začali chovat kočky, kde spojovali kočky s bohyní krásy Afroditou. Odtud se dostala dále do Říma, kde nejprv byla kočka považována za mazlíčky horních vrstev společnosti, ale postupem času se dostala mezi veškeré obyvatelstvo. Římští vojáci je sebou brali na svá vojenská tažení a tak se kočka dostala do Evropy, včetně zámořské Velké Británie.

Kočky a pověry:

V Evropě nejprve kočka plnila podobnou funkci jako v Egyptě, kde si jí vážili jako lovce hlodavců, ale církev tento trend radikálně změnila, když kočku prohlásila za posednutou zlými čarami a ďáblovým poslem a kočky se začali upalovat společně s čarodějnicemi. U některých cest se také kočky věšely stejně jako lidé pro výstrahu.
V dnešní době se přikládá špatný význam kočce, která Vám přeběhne přes cestu. Zvláště pak, je-li černá. Pověra říká, že aby se Vám nestalo nic špatného je dobré si třikrát odplivnout.

Novodobá historie kočky:

Významný obrat však znamenal pro kočky v době, kdy začala rozmáhat mořeplavba. Jejich přínos na lodích začal být opět oceňován jako kdysi. Kočky na lodích lovili myši a krysy, které tenčili lodní zásoby a přenášely mor a další nemoci. Po lodích se pak kočky dostaly téměř do celého světa. V barokní době se staly kočky ozdobou salónů a začali se šlechtit. Novodobá historie koček začala právě jejich šlechtěním, kdy se začali kočky chovat i šlechtit pro různé účely. Do Evropy se tak dostaly různé typy koček a mezi prvními to byla i dlouhosrstá kočka, která je oblíbená dodnes.

Charakteristika a popis kočky:

Kočka domácí je v kohoutku (místo u předních lopatek, za krkem) asi 30 cm vysoká a váží obvykle mezi 2,5 až 5 kilogramy. Má podlouhlejší pružné tělo, čtyři krátké končetiny (vzhledem k délce těla), má silnější zadní končetiny, které jí tak umožňují i relativně vysoké skoky. Má krátký krk a ocas dlouhý asi 2 třetiny délky páteře. Ocas slouží k udržování rovnováhy nebo prodlužování skoku kočky. Na hlavě má kočka uši, které jsou schopny natáčení za zvukem (kočka má velmi dobře vyvinutý sluch). Oči má postavené pro pohled dopředu a její zorné pole je asi 200°. Na čumáčku má fousky, které vybíhají do stran a jsou dlouhé jako kočičí tělo na šířku. Kočka tak snadno pomocí fousků pozná, zda-li se třeba vejde do průlezu v plotě. Pokud se kočičí fousky vejdou do průlezu, vejde se i kočka. Fousky jsou velmi citlivé. Kočky mají velice dobře vyvinutý čich a snadno tak poznají různé pachy. Velmi dobře vyvinutý je u ní také zrak, kdy i v tom nejpatrnějším světle kočka stále dobře vidí. Umožňuje jí to vrstva speciálních buněk na pozadí sítnice v oku. Kočka však nedokáže vnímat sladkou chuť a má málo vyvinutý cit (snad asi kvůli neustálým škrábancům). Její nejcitlivějším místem na těle je jazyk. Na nohou má kočka vpředu pět prstů a na zadních tlapkách má čtyři prsty. Kočka na rozdíl od spousty jiných savců dokáže zatahovat své drápky. Umožňují to kočce malé svaly podél drápků mezi horními částmi prstů.

Tělesná teplota kočky je asi 38,5 až 39,6 °C. Dýchá asi 20 až 30 nádechů za minutu. Tepová frekvence jejího srdce je vyšší než u člověka a to asi 110 až 130 tepů za minutu.

Pohlaví kočky:

Pohlaví kočky je v dospělosti snadno rozeznatelné, v mládí však obvykle obtížně. Populárnější jsou obvykle kočky než kocouři, neboť ti mají sklon značkovat si teritorium, čímž způsobují svým majitelům nemalé potíže.
Kocoura poznáme podle větších rozměrů, silnější stavby těla. Mezi zadními nožkami má, oproti kočce, něco navíc.

Zuby a chrup koček domácích:

Kočka domácí má stejně jako člověk dva druhy zubů. Nejprve mléčné zuby, které kočičce vyrostou asi do 30 dnů po narození. Druhé zuby začnou koťátkům narůstat mezi 3. a 6. měsícem stáří. Kočka má 30 zubů a velmi silnou čelist.

Délka života kočky domácí:

Kočky domácí se dožívají v domácnosti okolo 10 až 12 let, ale i vyšší věk není vyjímkou. Kastrovaní jedinci jsou schopni se dožít i 15 let. V přírodě se však kočka dožívá pouze asi 4 roky a vyjímečně více.

Komunikace kočky:

Kočka domácí je schopná rozeznat jednoduché povely (například zavolání na jméno) a je schopná i vypozorovat různé stereotypy (například čas, kdy se vracíte z práce). Mezi sebou kočky komunikují zejména pantomimicky a částečně mimicky. Postoj a ocas Vám mohou obvykle povědět co kočka cítí a co si myslí. Zvednutý ocas a hlava jsou pozitivním gestem (například očekávání nebo potěšení ze strany kočky), naopak stažený nebo napnutý ocas, stažené uši dozadu říkají o kočce, že se nachází ve stresové situaci (ohrožení, stres). Kočka se dá snadno pozorovat v různých situacích a můžete tak vypozorovat i charakter Vaší kočky, který je kočka od kočky jiný. Kočka komunikuje také vrněním, kdy dává najevo slast, uspokojení nebo jen dobrou náladu. Obvykle vrní po hlazení, při krmení nebo při kojení koťat. Často však i jen z přítomnosti někoho, s kým je jí dobře (páníček, panička). Více o komunikaci kočky v článku zde.

Plemena koček:

V posledních 150 letech se vyšlechtilo mnoho druhů koček, které se začali v domácnostech vyskytovat a jsou mezi lidmi velmi oblíbené. Nastíníme si zde v krátkosti jen ty nejpopulárnější druhy.

- Evropská krátkosrstá kočka:

Je asi nejrozšířenější evropská kočka. Tradiční mourovatý kocour nebo kočka, které známe od babičky. Vyskytují se jak v domácnosti tak i divoce. Dá se chovat doma v bytě, nebo i v domě se zahradou. Výborně plní funkci lovce hlodavců a škůdců. Je obvykle nazývána jako Evropská krátkosrstá kočka nebo chcete-li kočka domácí.

- Britská kočka (známá také jako Britská krátkosrstá kočka):

Je velmi oblíbenou kočkou zejména v posledních letech. Byla vyšlechtěna původně z kočky domácí (pouliční kočky), z kočky selské a kočky perské někdy na konci 19. století. V desátých a dvacátých letech začali vznikat první kluby chovatelů britských krátkosrstých koček. Tyto britské kočky byli původně chovány pouze v modrém sametovém odstínu. Dnes se však dají potkat britské kočky i v jiných barvách (hnědé až čokoládové, béžové i bílé). Britská kočka je snášenlivé a klidné plemeno. Je chytrá a vnímavá. V dospělosti však není tak aktivní jako kotě, nebo jiné druhy koček. Je obvykle přátelská a značně tolerantní. Má se za dobře i dětmi, je-li kočka již od koťátka zvyklá být v domácnosti s dítětem. Má hustou a silnou srst, kterou je třeba pravidelně vyčesávat (měli bychom ji vyčesávat asi jednou do týdne). Více v článku o Britské krátkosrsté kočce zde.

- Britská kočka modrá:

Je vlastně Britská kočka krátkosrtá, akorát dodržuje původní standart plemene právě onu modrou sametovou modř. Britská kočka modrá má obdobné charakteristické rysy jako britská krátkosrstá. Je jejím nejstarším chovaným plemenem a dá se tak považovat za skutečnou a pravou britskou kočku (pravděpodobně zamýšlenou variantu britské kočky). Je povahově velmi klidná a srst potřebuje pravidelně vyčesávat. Dožívají se až okolo 15 let. Více v článku o britské modré kočce zde.

- Mainská mývalí kočka:

Je přezdívaná jako americká kočka nebo také americká lesní kočka a její jméno vzniklo z místa původu, pochází totiž ze státu Maine na severovýchodě Severní Ameriky. Mainská mývalí kočka je charakteristická svou dlouhou srstí a huňatým ocasem a připomíná tak medvídka mývala. Je také dosti velká a těžší než většina koček. Může vážit až 12kg. Obvykle se však její váha pohybuje právě mezi 7 až 12kg. Je přátelská a je velmi živá. Obvykle se stále něčemu věnuje. Je komunikativní (někdy až moc) a ráda si hraje. Je zvyklá žít bytě, občas je však vhodné (je-li to možné) umožnit ji menší výběh. Vznik tohoto plemene se datuje na rok 1895 avšak uznané jako nové plemeno bylo v roce 1976. Je vhodné ji občas důkladně vyčesat. Více o Mainské mývalí kočce zde.

- Bengálská kočka:

Je známá také jako Bengálská leopardí kočka. Je charakteristická právě svým "leopardím" kožíškem, který má typická oka a mramorování velmi podobné tomu leopardímu. Byla vyšlechtěna z původní divoké formy bengálské kočky skřížením s kočkou domácí. Její šlechtění bylo velmi problematické, neboť divoká forma těchto koček měla po skřížení sklon k neplodnosti nebo k usmrcování vlastních potomků i v případě nejmenšího náznaku ohrožení. Po několika šlechtitelských pokusech se však podařilo a po ustálení chovu byla bengálská leopardí kočka uznána jako plemeno roku 1984 (některé organizace a zdroje však udávají vznik tohoto plemene až na rok 1999). Kočka bengálská leopardí váží asi 5 až 10 kg a je velmi aktivní a hravá. Nyní již mají oproti počátkům výborný mateřský pud a i přes svou domestifikaci si zachovaly i výborný lovecký pud. Mají rádi společnost jak svého páníčka tak i jiných zvířat chovaných v domácnosti (psa a pod...). Pro svou atraktivitu, vizáž a povahu se staly oblíbeným plemenem koček. Více v článku o bengálských leopardích kočkách zde.

- Sibiřská kočka:

Původně pochází sibiřská kočka (jak již název napovídá) z Ruska a pochází pravděpodobně z místních druhů koček, kde vznikla jejich křížením s kočkami dovezenými z různých částí světa, především však z Asie. Uznaným plemenem je od roku 1992. Sibiřská kočka váží mezi 4 až 10 kg (kouři jsou těžší, kočky lehčí). Sibiřská kočka se vyznačuje dlouhou srstí na hrudi a huňatým kožichem. Mají silnou stavbu těla a pevné kosti. Sibiřská kočka je velmi sebevědomá a nenáročná na pozornost. Její srt má "samočistící schopnost" a neměli by se proto koupat, aby nedošlo k poškození jejich kožíšku. Je vhodné alespoň jednou týdně vyčesávat a to i přes to že kočka téměř nelíná (díky silné vrstvě plsíků v kůži sibiřské kočky). Více o sibiřské kočce v článku zde.

Chov koček:

Kočka domácí a její plemena se doma chovají poměrně snadno. I přesto bychom však měli věnovat obvykle nezávisle na plemeni pozornost několika základním věcem. Kočka je velmi čistotné domácí zvíře, které si čistotu udržuje samo čištěním kožichu olizováním. Je však dobré kočičce trochu pomoci a čas od času ji trochu vyčesat (srstnatá plemena samozřejmě více a častěji). Kočky obvykle nekoupeme, nevyžaduje-li to jejich plemeno.

Kočka je také velmi čistotná co se týče záchoda. Obvykle postačuje záchod pro kočky, který seženete v každém dobrém zverimexu. Je dobré používat podestýlku, která se nelepí kočkám na tlapky a má dobrou sací schopnost včetně pohlcování pachů. Je také možné používat krytí kočičí záchod s filtrem. Dospělé kočky mají obvykle pud chodit na jedno místo a nekálet či nemočit jinde, kde žijí. Udělají-li Vám to však, je dobré kočce vynadat (udělá-li to přímo před Vámi, pozdější vynadání obvykle postrádá smysl, neboť kočka vůbec neví za co dostala vynadáno), místo pořádně vyčistit, použít nějaký přípravek proti zápachu a aplikovat přípravek pro odhánění (odpuzování) koček. To vše proto, aby si kočka nezvykla chodit právě na toto místo. Kočičí záchod umisťujeme tam, kde nejméně vadí a nepřekáží a kde by případný zápach nikoho neobtěžoval (např. na záchodě, na balkóně apod...) zároveň by se mělo jednat o klidné místo.

Kočka domácí se dá snadno naučit na hlazení a mazlení. Je dobré to však dělat již od kotěte i když se kočka občas brání. Nikdy si však mazlení nevynucujeme silou, neboť by to mělo opačný efekt. Kočku vyčesáváme ve směru růstu srsti. Kočka domácí obvykle prospí okolo 12 až 15 hodin za den. Je proto dobré je-li v bytě více míst, kde může mít kočka klid na spánek, nebo jí připravíme pelíšek na klidné místo. Kočce dorůstají drápky, je tedy třeba myslet na to, aby si je měla kde oškrabat (drápky nezastřihujeme!). Umístíme do bytu tak nějakou lať, dřívko, dřevo na stojato. Obvykle se však neubráníme tomu, aby si kočička nezkracovala drápky i o jiné části nábytku. Je proto vhodné na to myslet již při vybavování interiéru. Části nábytku, které chceme zachovat nedotčené zakrýváme nebo k nim kočce neumožňujeme přístup. Má-li kočka přístup ven, měli bychom jí pravidelně podávat přípravky proti parazitálnímu hmyzu, jako jsou klíšťata a blechy, neboť tito dokáží kočičkám i majitelům značně znepříjemnit život. Jsou obvykle k dostání ve formě obojků, kapiček nebo i tabletek. I přes to, že se občas nějaké to klíště vyskytne, procento jejich výskytu dramaticky klesne. Kočky by se také měly dávat pravidelně odčervovat a to v závislosti na jejich věku a také na plemeni (v tomto směru Vám nejlépe poradí Váš veterinář).

Kočky bychom neměli budit ani lekat. Je-li ji potřeba probudit provedeme to nejlépe nejprv jemným pohlazením a následným promluvením.

Potrava pro kočku:

Strava koček by měla být vyvážená a v závislosti na plemeni také upravená pro individuální potřeby každého plemene. Další ohled by se měl brát také na věk kočiček, protože starší kočka vyžaduje trochu jiné složení stravy než mladý běhoun. Takže zatímco mladým aktivním kočkám můžeme dopřát vysokoenergetickou šťavnatou stravu a některým druhům i něco od stolu, u starších koček volíme spíše střídmou ale stále pestrou stravu. Starší kočky již nemívají tolik pohybu, je proto třeba dávat si pozor na nadváhu, která stejně jako u člověka, zkracuje kočkám život. Misky se žrádlem a vodou je nejlépe umístit na klidné místo. Je lepší mít 3 misky. Jednu na granule, jednu na maso nebo konzervu a třetí na vodu. Kočce můžeme vyjímečně dopřát i mléko, ale spíše straším kočkám se zaběhlým zažíváním, neboť mléko může kočkám způsobovat průjem či jiné zdravotní komplikace (u různých plemen). Pro lesklejší srst můžeme občas podat malé vajíčko. Nezapoměnte také, že kočky nemají chuťové uzpůsobené na sladké, nepodávejte jim sladké, zvláště čokoláda pro kočky není vhodná. Pokud chcete svému miláčkovi přilepšit, je vhodnější zakoupit specialované pamlsky pro kočičky.

Bydlení pro kočky:

Kočka nemusí a může mít pelíšek. Pokud je na něj zvyklá od mala. Je však obvyklejší, že si kočka chodí nejen do pelíšku, ale i do peřin či na křeslo a gauč. Kočkám umísťujeme do bytu, nejlépe dřevěný, předmět na zkracování drápků, který umístíme na stojato (či podle návodu, jedná-li se o zakoupený předmět, který je k tomu určený). Kočky s přístupem ven si obvykle obrousí drápky o strom či jiné dřevo venku. Kočkám obvykle vyhovuje teplota stejná i pro člověka, ale často se chodí přihřát na sluníčku nebo k topení. Je dobré udělat místo na okně, kam si kočka může vlézt a "slunit se" či pozorovat ptáčky. Bydlíte-li v bytě je nutné dát do okna síť, aby Vám kočička nevyskočila ven. Stejně tak u topení můžeme dát na podlahu kousek podložky nebo deky. Kočka si na ni ráda vleze a bude se hřát od topení. I zde je dobré vše zabezpečit tak, aby se kočka o nic nezranila.

Výchova kočky:

Kočka se sice nedá (obvykle) naučit na povely jako pejsek, avšak jednoduché věci je schopná přijmout jako fakt. Je to zejména naučení se na záchod, u mladých koček není obvykle větší problém je naučit na záchod, za to však u starších koček, které na nebyly zvyklé je důležité na to klást velký důraz. Nejlepší je pokud to má kočka od koho "okoukat", kotě od matky či jiná kočka od kočky, která je již zvyklá na záchod chodit. Kočka se dá také naučit na zavolání ("pojď domů Micko, je žrádýlko!") a také, že někam nesmí chodit (třeba lézt na stůl), zde platí podobná pravidla jako u malých dětí, je třeba být nekompromisní, při opakování důrazní, avšak lidští. Při pochvale či vynadání je důležité používat nejlépe jeden výraz pro každou věc (hodná kočička - projevte pozitivní emoci, kočička přišla například na zavolání na žrádlo, Ošklivá kočka! - negativní emoci projevíme při přistižení kočky například když leze po stole s jídlem a plácneme ji třeba lehce přes zadek srolovanými novinami. Kočku bychom neměli bít rukou). Kočka je obvykle dost inteligentní a naskytnou se tak dvě možnosti. Buď nebude dělat to, co Vám vadí, nebo to nebude dělat před Vámi.

Hračky pro Vaši kočku:

Každá kočka má trošku jiný charakter a je proto na Vás, aby jste rozeznaly, které hračky budou Vaši čičinu nejvíce bavit. Existují různé míčky, pískací myšky, peříčka, hopsíky s rolničkami, mašličky nebo i jen obyčejné provázky s kuličkou z papíru. Téměř každá kočka si ráda hraje, zejména koťata. Ty si hrou tříbí smysly a připravují se tak podvědomě na lov. Hra s Vámi navíc pomáhá utužit socializaci kočky právě ve Vaší společnosti či rodině. Dáte tím kočce najevo, že "tam patří".

Rozmnožování kočky:

Většina koček pohlavně dospívá mezi 7. a 9. měsícem stáří. Je však obvykle rozumnější kočku připouštět o trochu později asi až kolem 12 měsíce (ale pozor u různých plemen je to jiné, velká plemena koček dospívají až později). Kočka je v říji (tedy v době, kdy může být oplozena) takřka celý rok, obvykle kromě zimy. Průměrně trvá okolo 7 dnů ale může se pohybovat už od 4 dnů až po 2 týdny. Období mezi jednotlivými periodami je se pohybuje mezi 3 až 4 týdny. Říje se u kočky projevuje zejména neklidem, nutkavostí jít ven, velkou přítulností kočky, nepravidelný příjem potravy, při silnějším dlouhodobějším hlazení se kočky začínají i stavět do pářící polohy, kdy mají přední tlapky natažené vpřed, ocas na stranu pokrčené zadní nohy a leží na břiše. Pokud je kočka připravená k páření dá to kocourovi najevo právě tímto postojem. Při páření koček můžeme často slyšet charakteristické kočičí "řvaní". To je způsobeno tím, že kocouři obvykle bojují o samici a často to končí i pořádnou "kočičí" rvačkou. Když nejsilnější samec ze skupiny vybojuje své právo na spáření dojde k samotnému aktu. Ten trvá jen několik vteřin a kocour je pak obvykle násilně kočkou odstrčen. Březost kočky trvá obvykle do 10 týdnů od spáření. Březí kočka je obvykle klidnější a více žere. Asi po 5 týdnech můžeme spolehlivě poznat březí kočku podle zvětšeného bříška. Koťátka se rodí slepá, hluchá a se srstí. Kočka koťata po porodu očistí, zahřívá a nechá je přilnout k bradavkám. Nejprve jsou koťata matkou krmena mlezivem a poté se kočce začne utvářet i mléko. Koťátka pijí několikrát denně a zbytek času prospí. Narozená koťátka váží obvykle do 110 gramů.

Odchov:

Koťata obvykle dobře vychová matka kočka, stane-li se však, že kotě o svou maminku kočičku přijde a je třeba jej odchovat, můžeme použít v nouzi sunar nebo kondenzované mléko zředěné vlažnou vodou. Teplota by měla být asi 30°C. Koťata otevírají oči po 10 dnech věku a okolo 3 týdnů již dokáží sami chodit, běhat, poskakovat a hrát. Hra je pro kotě velmi důležitá neboť ho připravuje na budoucí život, kotě se učí plížit, lovit, běhat, skákat a být mrštné a obratné. Ve 3. měsíci se koťata odstavují nebo jsou již matkou odstavená. V této době je i doporučené koťata odebrat a předat novému majiteli (nechceme-li si je sami nechat).

Zajímavosti o kočce:

- Kastrované kočky se dožívají obvykle vyššího věku než kočky nekastrované, měli bychom však kočky nechat jednou nakrýt, než půjdou na kastraci, teprve po prvních odchovaných koťatech je dobré kastraci provést.

- Kočka je velmi aktivní a ráda si hraje. Věděli jste, že hrou s kočkou můžete ze sebe účinně uvolňovat napětí a stres? Krom toho upevňujete i sociální vztahy mezi Vaší kočkou a Vámi.

- Koťata se hrou učí to, co budou v dospělosti potřebovat - mrštnost, pohyb, plížení, lov apod...

Závěrem k článku o Kočce domácí:

Doufáme, že se Vám článek o kočce líbil a že i Vám přinesl důležité informace a poznatky. Pokud by Vám v tomto článku něco chybělo nebo by jste na něm chtěli něco ocenit, přidejte i Vy sem svůj komentář. Bude-li Váš příspěvek podnětný, začleníme ho do textu, nebo na něj vypracujeme samostatný článek.
Přeje mnoho úspěchu Vám i Vaší kočičce :)