Křečík Roborovkého (Phodopus Roborowskii)

(Phodopus Roborowskii)

nebo také Křečík Roborowského

Slovensky - křečok Robborovského
Anglicky - Roborowskii's hamster
Německy - Roborowski-Zwerghamster
Polsky - chomik Roborowskiego

Charakteristika a popis Křečíka

Jedná se o jednoho z nejmenších křečíků světa a nejmenšího který je chovaný v zajetí. Velikost těla se pohybuje mezi 50 a 90 mm, odásku 5 až 12 mm, délka zadní tlapy 10 až 14 mm, délka ucha je většinou 14 mm a váhou je mezi 19 a 29 g. Vrchní stranu těla má v původním přírodním zbarvení krémově hnědé, břicho a končetiny bílé. Stejně jako ostatní křečíci rodu Phodupus má ochlupená chodidla, aby mohl lépe klouzat po písku. Chov křečíků je poměrně jednodušší než chov křečků. Křečíci se snášejí mnohem lépe a pokud páreček spolu může žít pohromadě i natrvalo, narozdíl od křečků, kteří spolu vydrží jen v době páření.

Původ a historie Křečíka Roborowského

Ve volné přírodě žije v severní Číně, Mongolsku, východním Kazachstánu a v Tuvinské autonomní oblasti Ruska. Pohybuje se v převážné písčitých pouštích a polopouštích, oproti ostatním křečíkům, kteří obývají travnaté stepi. Poprvé byl odchycen v roce 1894, vědecky byl popsán v roce 1903. Do chovů se dostali koncem 60. let 20. stoleti prostřednictvím moskevského zooparku. K nám se dostali až počátkem 70. le z Tierparku Berlin a Planckova institutu do pražské zoo. Od tamtud se teprve dostali mezi české soukromé chovatele.

Bydlení Křečíků Roborowských

Pro jejich velikost není vhodné je chovat v klecích pro křečky či myši, protože z nich mohou v celku snadno uprchnout. Je proto dobré je chovat ve skleněných či plastových teráriích, nebo akváriích. Díky jejich původu se používá jako podestýlka nejlépe suchý jemný písek (pro zbavení se různých bakterií škodlivých křečíkům je dobré "upéct" písek v troubě při přibližně 220°C na cca 15 minut), popřípadě jemné hobliny, nebo hrubší bezprašné piliny. Ještě je vhodné přidat trochu sena, které použijou na stavbu hnízda. Aby měli krásnou, jemnou, na pohled zdravou srst, míchá se písek s menším dílem mastku. Nebo lze také použít koupací písek pro činčily, který je pro tyto účely připraven. Dále by měli mít místo kam se mohou schovat. Dobře může posloužit skořápka od kokosového ořechu. Případně jim můžeme vytvořit nějaký dřevěný domek, Nebo zakoupit ve zverimexu domeček či podobné jiné úkryty. Aby se křeček necítil jako v prázdné krabici je dobré mu přidat do terárka nějaké klacíky, kameny a jiné překážky, které by mohl přelézat, podlézat, či ohlodávat. Jako zajímavé řešení interiéru terárka můhou posloužit ruličky od toaletního papíru, či větší ruličky od papírových utěrek. Křečíci jsou dostatečně malí, aby se tam vešli a mají je rádi jako prolézačky a úkryty. Můžete do nich udělat díry velikosti křečíka a tím povzbudit jeho zvídavou povahu. Na druhou stranu je to papír, takže ho křeček bude ohlodávat a jinak mu různě škodit, takže je dobré ho po nějakém čase vyměnit. Pokud budete chtít vybrat pro svého miláčka něco z obchodu, berte při výběru v úvahu jeho velikost, neboť ne každá hračka či prolézačka může být pro tak malého křečíka jako je Roborovský vhodná.

Potrava Křečíků Roborowských

Živí se jak semeny, kořínky a suchomilnými rostlinami, tak si i doplňuje stravu hmyzem a jinými drobnými živočichy. Denní dávka by pro křečíka měla činit 10 - 15 g. Semena by měla tvořit největší část jídelníčku. Lze je krmit obilninami, travním semenem, kukuřicí, prosem apo. V případě olejnin (slunečnice, lněného semínka a ořechů) dáváme menší podíl, protože mají sklon k tloustnutí. Nemusíme jim dávat napáječku s vodou, protože jim stačí tekutina obsažená v ovoci či zelenině (jabko, hruška, hlávkový salát, mrkev, okurka apod.), připadně v zelených rostlinách (listy jitrocele, pampeliška (jak listy, tak i květy a kořeny), tráva, meduňka a jiné).Dále jim dáváme seno, které zároveň používají jako podestýlku do hnízda.

Stravu doplňujeme živočisnými býlkovinami, například vajíčkem, tvarohem, sýrem, cvrčky, moučnými červy, či kousky libového masa.
K obrušování zoubků dáváme čerstvé větvičky z ovocných stromů, nebo tvrdý chléb, rohlíky, či suchary.

Životní cyklus a rozmnožování Křečíků roborovských

Na rozdíl od křečků chov křečíků je mnohem jednodušší. Tato zvířátka se snášejí mnohem lépe a páreček spolu může žít pohromadě i natrvalo. Ovšem je třeba dbát na to, že když se nebudou od počátku prát a hádat se (jako by řvali :-)), asi se jeden druhému moc nezalíbili, takže je k tomu moc nenuťte, taky má každý svou povahu. Oproti křečkům Džungarským se nepříliš snášejí samičky. Nějakou dobu s polu vydrží, ale jakmile si zvyknou na prostředí, tak se začnou prát a mnohdy jedna druhé ublíží. Proto je vhodnější chovat pouze samce a samičku, nebo jednotlivce. Samička rodí obvykle 3 až 6 mláďat, vyjímečně až 8. Mládě má po narození pouhý 1 g.

Matka je v březí 19 až 22 dní. Mládě je po narození holé a slepé, otvírá oči po 13 dnech, samostatného života je schopné už po třetím týdnu a pohlavně dospělí jsou přibližně po třetím až čtvrtém měsíci života.
Dožívají se 1 až 2 roky. V zajetí vzádně až 4 roky.