Křeček džungarský (Phodopus sungorus)

také známý jako Křečík Džungarský, Křeček Jungarský

slovensky - škrečok dřungarský,
anglicky - Winter White Russian Hamster, Djungarian hamster
německy - Dsungarischer Zwerhgamster
francouzsky - hamster russe
polsky - chomik džungarski

Jsou u nás nejrozšířenějším chovaným plemenem křečků a to především pro jejich nenáročnou péči a povahu. Mezi lidmi se jim slangově také říká jen džungaráci.

Historie a původ Křečka Džungarského

Je to malý hlodavec původem z oblastí vysokohorské ruské Střední Asie, Kazachstánu, Mongolska a severní Číny. V roce 1773 tento druh poprvé popsal ruský cestovatel a zoolog Peter Simon Pallas. Pohybují se na travnatých a pelyňkových stepích náhorních planin až do 3 000 m. n. m. Vyhrabávají si nory kolem jednoho metru hluboké, nepříliš větvené. V jedné noře se snese i více jedinců pohromadě. Aktivní jsou převážně ve dne, nejvíce však s východem a západem slunce. V zimě křeček upadá do přerušovaného zimního spánku (v zajetí nikoli). U nás se začal chovat v 60. letech 20. století, kdy byl chován pod názvem křeček mongolský. V té době se považoval za vzácného chovance zoologických zahrad a jen z řídka se ho podařilo rozmnožit. Dostala se k nám jak ze zoologické zahrady v Tierparku Berlin, tak i z tehdejšího Sovětského svazu.

Tělesná stavba a vzhled Křečíků Džungarských

V přírodním zbarvení má vrchní stranu těla šedou s černým úhořím pruhem na hřbetě, břicho a končetiny bílé až světle šedé. Od křečíka Campbellova se liší výraznými proužky podobnými jako na hřbetu, které má při přechodu z šedé části těla na světlé břicho. Stejně jako ostatní křečíci rodu Phodupus má hustě ochlupená chodidla. V případě, že chováme křečíky v nevytápěných prostorách můžeme v zimním období pozorovat zesvětlání celého sbarvení.
Váží průměrně 35 - 50 g a měří 7 - 10 cm plus ocásek který měří 6 - 18 mm, zadní tlapy má velké mezi 11 a 14 mm a ouška 12 - 15 mm.

U křečíka džungarkého byli vyšlechtěny kromě základního zbarvení aguti ještě dvě další a to modrá aguti-safír (sapphire): má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem a perloví (pearl normal): vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě aguti (bílá s černými stíny), nebo modrá aguti (bílá s modrými stíny). Nejnovější mutací jsou křečífi safírově perloví (pearl sapphire), jež kombinují obě předešlé mutace, a také křečíci zlatí (gold) s rezavým sbarvením připomínajícím zmenšeninu křečků zlatých.
Své teritorium si křečík značkuje výměšky pachové žlázy, mají je v zadní části boků na obou stranách poznáme je jako tmavší chvostky.

Bydlení Křečků Džungarských

Nejlepší pro tohoto drobného hlodavce jsou skleněná terária, lepená akvária nebo plastová nádrž o rozměrech minimálně 40 x 25 cm, pokud jsou vyšší jak 30 cm nemusejí být ani zakryté, protože tito křečíci příliš neskáčou. Pokud si chcete vybrat klece prodávané pro křečky, musejí mít jednotlivé mříže blíže u sebe, aby křeček nemohl snadno utéct. Pozor však na jedince, kteří se vašim křečkům narodí, neboť jsou dostatečně malí, aby se vešli i mezi úzké mříže.
Jako podestýlka jsou vhodné jemné hobliny, nebo hrubé bezprašné piliny. Jako úkryt dobře poslouží skořápka od kokosu (s udělaným otvorem pro vlez), duté větve, nebo malé dřevěné domky které se dají sehnat snadno v každém zverimexu. Pro stavbu hnízda je dobré jim dát trochu sena (poslouží zároveň i jako potrava). Je lepší se vyhýbat různým žebříčkům, či kovovým běhacím kolečkům, protože si mohou snadno ublížit. Žebříčky lze snadno nahradit různými větvemi z nejedovatých stromů, či kamením, které na sebe nepřevrhnou. Pokud chcete pro svého miláčka běhací kolečko a je pro vás některak lepší zakoupit kovové, je dobré skrz něj proplést kus čtvrtky, aby křečkovi nezapadla nožička a on si jí případně nezlomil. Samozřejmě musíte počítat s tím, že křeček bude časem používat papír po kouskách jako vystýlku hnízda, takže ho budete muset časem obnovit. Vhodnější jsou ovšem celoplastová kolečka. Ještě si dejte pozor, aby křeček nezačal být na kolečku příliš závislý, protože by mu to mohlo časem i uškodit.
Jako zajímavé řešení interiéru terárka mohou posloužit ruličky od toaletního papíru, či větší ruličky od papírových utěrek. Křečíci jsou dostatečně malí, aby se tam vešli a mají je rádi jako prolézačky a úkryty. Můžete do nich udělat díry velikosti křečíka a tím povzbudit jeho zvídavou povahu. Na druhou stranu je to opět papír, takže ho křeček bude ohlodávat a jinak mu různě škodit, takže je dobré ho po nějakém čase vyměnit.

Vhodná potrava pro Křečky Džungarské

Jsou to převážně býložravci, ačkoli si podstatnou část potravy doplňují živočišnou složkou.
Z bylinné stravy jim dáváme ovoce a zeleninu (jablko, hruška, mrkev, hlávkový salát, okurka, petržel), zelené krmení (pampelišky (jak listy, tak i květy či kořen), listy jitrocele, tráva, či listy meduňky a jiné jedlé zeleně). A především zrním s vyjímkou žita, které jim někdy způsobuje zažívacé potíže (kukuřice, pšenice, proso, ovesné vločky). Křečka by jsme neměli zkrmovat velkým množstvím olejnin (slunečnicových a lněných semínek, či ořechů), protože při větším množství neúměrně tloustnou. Levnější variantou je namíchat si smět zrní sám, avšak jednodušší je nakoupit směs určenou pro drobné hlodavce a džungarské křečky kterou seženete v každém zverimexu. Denní dávka, obzvláště jsou-li zastoupeny olejniny by neměla přesahovat 10 - 15 gramů.
Jednou až dvakrát týdně obohacujeme stravu o živočišnou složku. Je možné jim dávat kousíček vařeného, či syrového masa, tvrdý tvaroh, vařené vejce nebo hmyz (moučné červy, cvrčky).
K obrušování zoubků dáváme čerstvé větvičky z ovocných stromů, nebo tvrdý chléb, rohlíky, či suchary. Pokud mají křečíci dostatek šťavnatých pokrmů (ovoce, zelenina a podobně), nemusíme jim dávat napáječku. Jinak můžeme podávat vodu prostřednictvím namočené potravy. V případě, že zvolíte napáječku, je dobré často měnit vodu, aby se nekazila. Mističky na vodu jsou značně nevhodné, protože se hodně rychle znečistí.

Rozmnožování - Křeček Džungarský

Křeček džungarský se začíná rozmnožovat v březnu a končí obvykle v září, v závislosti na tom kde žijí. V přírodě mají mláďata dvakrát až třikrát ročně v zajetí osmkrát, vyjímečně i více.
Samičky bývají březí 18 - 22 dní a rodí přibližně 2 -10 mláďat. Ta jsou při narození holá a slepá. Mají růžovočervenou barvu kůže, která je velmi slabá a jsou vidět žíly a částečně i vnitřnosti. Pokud mláďata zrovna nesají, vykonávají nekoordinované pohyby a slyšitelně vrní. Již od druhého dne začínají postupně tmavnout a od čtvrtého dne mají třetelné sinusové chlupy v okolí tlamy, které dosahují délky až 3 mm. Pátý den, se jim na prstech objevují drápky a na zadečku vyrážejí první chloupky. Osmý den dosahují přibližně trojnásobku porodní váhy a snaží se přijímat i pevnou stravu. Teprve desátý den začínají opouštět hnízdo, přiživují se na pevné potravě a mají již krátkou hustou srst. Teprve dvanáctý den se již některým začínají odlepovat oči, avšak stále sají. Po sedmnáctém dni jsou již zcela samostatná, proto je již po 18 až 20 dni můžeme oddělit od rodičů.U toho křečka je velmi zajímavé že samečci pomáhají samičce s mláďaty, samičku podporují i během porodu.
Pohlavně dospívá kolem třetího měsíce, ale většinou se zůčastňuje rozmnožování až v dalším roce. Dožívá se v průměru 2 - 3 let ale vzácně i 4 let.

Džungarský křeček je poměrně tichý a mírumilovný tvor, kterého je docela lehké si ochočit. Lze chovat i více jedinců pohromadě, ale pokud budete mít více samců v jedné ubikaci, musíte počítat s tím, že budou pravděpodobně vyvolávat různé potyčky a hlasitě se projevovat. Proto je lepší chovat samce a samičku, popřípadě samce s více samičkami. Ale zase pozor, aby jste to s těmi samičkami moc nepřehnali.